Přílet

Není lehký úkol popsat pocity, které mé provázeli během mojí cesty do Finska. Jako kdybych si jakýkoliv den předtím ani neuvědomoval, že jedu pryč a né zrovna na pár dnů. A došlo mi to až dnes. Ačkoliv můj příjezd do Helsinek a posléze do samotné Forssy nebyl provázen žádnou šokující událostí, šlo spíš o řetěz příjemných a pozitivních událostí. V prvním dojmu můžu říct jenom to, že tahle země je někde jinde než my. Ta pozitivní energie tu ze všech přímo srší.
Nicméně i špatnej zážitek už mám za sebou. Tím horší je, že si za něj můžu sám. Koukáme se Španělama (se kterými mě seznámil spolubydlič Šimon z Polska) na nějakou komedii a já jsem byl usazen v takový ne zrovna pohodlný pozici. Už mě dost tlačily nohy a tak sem si řek, že vyrazim do koupelny trochu se protáhnout. Jenže než jsem došel ke dveřím, došlo k synergii dvou jevů - přeležení nohou a dost vostrý mravenčení plus zamotání palice spojený s rychlým opuštěním křesla. Důsledkem toho jsem ztratil stabilitu a před čtyřma Španělama, třema Španělkama, jedním Polákem a před všemohoucím Bohem, jsem se skácel k zemi. Docela trapas ne? Vymluvil jsem se na únavu z letu, ale zejtra počítám budu mít co vysvětlovat ;o)


Tadytim letadýlkem jsem letěl.


Pohled na Prahu, akorát bylo hodně mraků.


Helsinky.. takhle to vypadá že sem nikam nedoletěl a vracíme zpátky, ale já za ty mraky fakt nemůžu!


A tady pokojík kde bydlím. Jak vidíte jen sem hodil tašky na zem a hned jsem bouchnul kompa na net ;o)