4th anniversary celebrations!

Ha,
a zase rok v... rektu.
Jenže toto nebude tuctový příspěvek s povzdechem typu "toto zase letí". Já se totiž vracím po letech na místo činu nebo spíš poblíž místa činu do Tukholmy (skalní čtenáři vědí, kam že to jedu, že? ;-)

Budu tam přes víkend, takže uděláme takové malé srovnání tady s tímhle článečkem..

3rd anniversary..

Jeden by neřekl, že už tu máme třetí výročí odjezdu do Finska..
Žádné velké bilancování nás ale dnes nečeká, je to jen takový malý povzdech nad tím, jak ten čas hrozně letí a jak se mi začalo stýskat po výletech, zážitcích z nekončících nocí s neznámými lidmi a radost z poznávání nového světa.
Proto jsem se rozhodl zkusit pracovat v Londýně, potažmo v Anglii. Po roce stráveném v Accenture na pozici BI analytika (no jó, dal jsem tam to BI schválně, aby jakože prča z té mnohoznačnosti) jsem připravený zkusit něco nového. A osvěžit si mysl tím, že se opět hodím do neznámého prostředí a uvidím co to se mnou udělá.
Jenže před třema roky to přecejenom bylo trochu jiné. Tehdy jsem odjížděl hodně duševně nevyrovnaný, až se mi přímo chce říct že smutný a depresivní. Neměl jsem žádnou představu o tom co mě čeká. Hnala mě jenom touha po tom nesedět doma.
Nynější rozhodnutí vzniká v téměř harmonické době, kdy mým jediným větším problémem (ty ostatní jsou fakt prkotinky, i když z toho kolikrát dělám krizi ne menší než tu na trhu amerických hypoték) je špatná bilance mojí dluhové služby - tím jsem se snažil jen učeně říci to, že jsem dlouhodobě v mínusu i přes můj poměrně nadprůměrný plat. Takže teď vím co chci, tuším co mě čeká a předvídám, že mě to bude hodně bavit. A tak jedu.
A to je dobře..