maanantaina, helmikuuta 28

I like the beat..

.. so I went to Talinn to come get some! Především jsem byl jemně upozorněn, že hlavní město Estonska se správně jmenuje Talin, mylně jsem se domníval, že se název v češtině nebo ruštině konvertuje na Talinin. Myslel jsem si totiž, že když jedu do Estonska, bude to něco podobnýho, jako když jedu do Ruska. Ale není to tak, ani trošku. Už jazyk, estonština je pro mě neznalýho věci dost podobná finštině, estonština nepoužívá azbuku, ale nomální písmenka jako my. Když bylo na trajektu hlášení ve finštině a estonštině, nebyl ani trošku poznat rozdíl. A vůbec atmosféra ve městě nepřipomínala Rusko ani trošku. Možná teda trošku katedrála Alexandra Něvského vypadá podobně jako ty klasický ruský kostely. Při cestě z hotelu do přístavu jsme jeli kolem starý administrativní budovy gubernie s velikánskou věží na jejímž vrcholu byla obligátní komunistická hvězda. Rusko to ale v žádným případě nepřipomíná a bylo to pro mě prostě překvapení. Takže co jsme tam vlastně dělali..


Helsinky se začínají potápět do tmy. Zbytek crew byl v Helsinkách už od rána a trávili tam celý den chozením po městě, já jsem s nima nejel a pustil jsem se do stage 3 instalace Gentoo linuxu pro Amd64. Neúspěšně, měl jsem se na to vysrat a jet s nima.


Jak už víte z minula, do přístavu mě dovezla místní tramvaj číslo 4. Přístav je tu velkej jako kráva a my odjížděli z Katajanokka terminálu. Dobu před nástupem do lodi nás bavila tahle veselá kočička. Pak přišla i nějaká uvaděčka a něco vyprávěla a všichni se hrozně smáli, ale to víte, povídala to finsky.. ;o)


Na lodi se Sandrou. Venkovní teplota -15 stupňů a já vůl si nechal bundu vevnitř.


V trajektu se po dobu plavby odehrála hudební produkce a na parketu se vlnilo celkem dost lidí, na programu byl klasický tanec, takže jsem zažil něco podobnýho jako maturitní ples. Už jsem jel lodí z Holyheadu do Dublinu, ale tohle tam teda neměli a to plavba na ostrovech trvá mnohem dýl..


Po příjezdu na hotel. Na lodi se dá dost výhodně nakoupit alkohol a tak potom vidíte spoustu lidí s vozejkama naládovanejch pivama, vodkou a vším možným. My jsme zakoupili pár lahví likéru Vanna Talinn a jednu z nich prezentujeme s Vincentem na tomhle obrázku. Je to fakt dobrý pití, má to 45% a je to fakt takový příjemný čokoládový pitíčko. No, neptejte se kolik flašek padlo za vejkend ;o)




Z hotelu jsme ještě zašli do klubu Bonnie&Clyde. Tam byl první konflikt s místním estonskou ochrankou, jelikož se nám nedovolili fotit. Nějak jsem nepochopil proč, ale otázky na tohle téma se zdáli bejt nepatřičný a když se ochranka začala nebezpečně stahovat, nechali jsme toho. Tím se dotávám k názvu tohole příspěvku, jelikož Bonnie&Clyde je disco nejtvršího ražení a vydržet v takovym místě je možný jen za dvou podmínek: bejt hodně nalitej (splněno) a přítomnost BFS (big fucking speaker), která má hodně silný basy. Podle reklamky pře klubem měla aparatura 10kW, což mě stačilo a tak se to dalo vydžet. Nicméně můj taneček u repráků se opět nelíbil ochrance a došlo mi, že dělat někde v Estonsku problémy, kde to vůbec neznám, neni dobrej nápad. Nicméně do kolen mě dostala Vincentova hláška "I like the way you rape that speaker" ;o) Říká se, že Španělé jsou velký kaliči. Ano, je to tak, věřte mi.


Vstávačka byla někdy v deset ráno a tak jsem naspal všeho všudy tři hodiny. Šli jsme na snídani, ale jelikož Olümpia je čtyřhvězdičkovej hotel, nešlo o snídani jako spíš o zabijačkový hody. Spousta žrádla na sakra dlouhym pultu a tak jsme se všichni najedli, že nám to stačilo až do večera. Vůbec se mi teda nechtělo, ale nakonec jsme přecejenom vyrazili do Talinu na turistickou obhlídku. Tady jsme kousek od Něvského katedrály s pěknym výhledem na město. Zleva Sandra, Lurdes, Sylvia, já, Šimon a Vincente. Alfredo fotí. Pro zájemce o detailní foto Španělek: blíží se fotka, kde jsou detailně vidět všechny tři ;o)


Za touto branou se skrývá Hollywood klub, kde nakonec skončíme tenhle večer.


Zdejší White house.


Stánek v centru s tradičními estonskými almonds. Mam docela potíž, co je v angličtině almond, je to mandle? Nebo nějakej voříšek? Každopádně je to dobrý!


Tohle je avizovaná tanečnice v restauraci, kam jsme se šli večer najíst. Hustý, všichni do sebe cpou ty kusy masa a najednou se rozsvití a do místnosti vejde tahle Nataša a fakt výborně zatancovala. Pak se zase zhaslo a pokračovalo se ve žraní. Takhle nenadále přišla celkem 3x za dobu, co sme v tom podniku byli.


Relax v bazénu ve 26. patře Olümpie. Je tam i sauna a tělocvična.


Příprava na noční tah, ta věžička sestává z práznejch plechovek skoro 8% piva Koff, který sme výhodně zakoupili na lodi. Během víkendu se nám podařilo vystavět dve věžičky od země do stropu. Teda vystavět, ono to pak dycky spadlo na zem když to bylo moc vysoký...


Hollywood klub. Na rozdíl od Bonnie&Clyde je to housovej klub a tak pro mě podstatně příjemnější muzika. A neprudila tam žádná ochranka hlavně. Za pití se dá platit kreditkou, což mě přišlo cool a nevim jestli to jde u nás..


Tak tohle sem myslel tou detailní fotkou Španělek. Zleva Sylvia, Lurdes a Sandra.


No tak dobře, holt sem vylezl na ten stupínek a dělal tam náký taniny. Rád bych vám připoměl, teda asi je to jasný, že ty fotky jsou s bleskem a jinak je tam docela tma. Takže já jsem moc neviděl, jak ta holka, co tam za mnou vylezla vypadá. A tak sem se docela lek, když jsem viděl s kym sem tam tancoval.. bueeee


Sandra měla v Hollywoodu nápadníka. Tenhle mladík se o ní celej večer pokoušel, dostala jeho telefonní číslo a email, ale byla moc ráda, když už jsme šli domů a vysvobodili jí od něj ;o)


Lurdes a její divokej taneček.


Jak je možno vidět, mam už na hlavě jinou čepici, než můj underground z Londýna. To takhle přišel jeden týpek a prostě si vzal tu mojí a nasadil mi tu jeho. A odešel. Pak jsem ho párkrát ještě zahlíd no a v tu chvíli to bylo takový cool, jenže když jsem přijel v neděli domu, nějak se mi to rozleželo a chtěl bych tu svojí černou čepici zpátky.. smůla.


Spanish crew.


Takhle jsem někdy v pět ráno přišel na pokoj a ve stejný poloze se v deset ráno probudil ;o)



A na závěr dva pohledy na vybavení pokoje v Olümpii.

Teď mě napadla ještě jedna věc, kterou je dobrý o Talinu vědět. Jako v Praze, je třeba dávat bacha na taxikáře. Jenže Estonští taxikáři mají dost dobrou fintu a ta se jemnuje Minimum Fare. Takže minimální poplatek za cestu taxíkem je 100 EEK (estonská koruna = asi 2 Kč) a vůbec nezáleží, jak daleko jedete. Z hotelu do přístavu taxametr napočítá asi 40 EEK, ale jak auto zastaví, bum.. a skočí tam číslo 100. Ptáte se what the fuck is going on there, ale pak vám řidič vysvětlí, že je to minimum fare. A hádejte se.