První týden: flashbacks

Když už jsem měl v ruce Šimonův foťák, dostali se ke mě taky nějaký obrázky z minulýho tejdne. Moje paměť ve foťáku na 16 MB je opravdu málo jak jsem zjistil a tak se pudu poohlídnout po nějakým SDčku do zdejších obchodů a aspoň omrknu co se tu dá koupit za hardware.



Vincente a José minulý týden měli závěrečnou prezentaci a ukazovali, co vymysleli za projekt. Jsou tu totiž už od prosince a za pár tejdnů jedou zpátky do Španělska. Řešili tu část většího řešení na odečítání teploty s wireless přenosem a dělá se tam naprosto všechno.. od elektrickýho návrhu plošňáku, A/D převodníků, programování dílčích přenosovejch jednotek po databázovej soft na vyhodnocování dat. Dělaj na tom dohromady tři týmy a Vicncente s Josém dělaj tu část uprostřed, takže né uplně elektrika a né uplně high-level programování. Tudíž přesně to, co zajímá mě. A tak tam pro mě něco takovýho budou ještě mít doufám. Pointa toho celýho je v tom, že ten systém se vyvíjí pro určitou firmu, která to pak chce samozřejmě používat. To mi příde hodně sympatický.


A to je zase Winter competition. Spolu s námi je na fotce Antti (možná jsem ho někde dřív psal jenom s jednim t, omlouvám se ;o), výbornej týpek a Šimonův tutor.


Jedna s disciplín, něco jako běhat se svázanejma nohama. Tady jsou nohy spojený dlouho latí a je to taky velká legrace. Měli jsme na tomhle stanovišti druhej nejlepší čas, no ale stejně nám to moc nepomohlo.


Stanoviště, kde se žerou párky, ale nebylo to nijak bodovaný. Ten velkej kluk uprostřed je zdejší počítačovej guru, ale jméno sem bohužel zapoměl. Ale budu si ho muset připomenout, pádž mě určitě poradí, kde tu koupit nějakej ten hardware.


Vidíte, že Finové jsou veselý kopy ;o) To je ta místnost v bytě na kalení, kde je telka, hned vedle sauny.


Momentka z kuchyně kalícího bytu. Antti ukazuje obal od burgrů a drží místní výborný pivo Karhu.


Maaret, což je velká patronka exchange studentů (autorka vydařený Survival guide, kterou jsem dostal hned po příjezdu) s dalším velkym chlapíkem, jsou si hodně s tím počítačovým guru podobní, až by člověk pojal podezření, jestli nejsou bratři.


Jak bylo vidět na předcházející obrázků, odcházíme z kalícího bytu pryč do Baru 54. Ta holčine se mnou na fotce má určitě nějaký jméno, ale ta moje hlava. Každopádně byla velice přítulná ;o)


Šimon s Maaret a další fantastickou holkou (Kirsi?, teď si nejsem jistej). Obě bydlí v tom apartmentu co my, jelikož nejsou vezdejší a zrovna včera se z jejich pokoje ozýval neuvěřitelnej bordel asi do tří do rána, pak nevim, jelikož jsem konečně usnul. Dneska nám pověděli, že byl na návštěvě Maaretin bratr a dělali trošku legraci no, ať se nezlobíme.



No na poslední fotce je Harri s Lurdes a Sandrou. Harri je (nečekaně) další výbornej kluk, kterej je se španělkama velkej kamarád, jelikož po týhle noci v Baru 54 přespával u nich ve slavnym bytě 69 ;o)

Jestli vám příde, že můj první tejden je zatim jenom o jedný velký kalbě, máte pravdu. Sám jsem z toho dost překvapenej a tak jsou pryč moje obavy z toho jak to tu v odloučení zvládnu. Zejtra mě konečně čeká meeting s mym profesorem a tak dostanu i nějakou práci. A budu muset přepočítat peníze, jelikož ono to placení kreditkou je těžko kontrolovatelný a utratil sem asi kurevsky hodně peněz. Hei, näkemiin!

I like the beat..

.. so I went to Talinn to come get some! Především jsem byl jemně upozorněn, že hlavní město Estonska se správně jmenuje Talin, mylně jsem se domníval, že se název v češtině nebo ruštině konvertuje na Talinin. Myslel jsem si totiž, že když jedu do Estonska, bude to něco podobnýho, jako když jedu do Ruska. Ale není to tak, ani trošku. Už jazyk, estonština je pro mě neznalýho věci dost podobná finštině, estonština nepoužívá azbuku, ale nomální písmenka jako my. Když bylo na trajektu hlášení ve finštině a estonštině, nebyl ani trošku poznat rozdíl. A vůbec atmosféra ve městě nepřipomínala Rusko ani trošku. Možná teda trošku katedrála Alexandra Něvského vypadá podobně jako ty klasický ruský kostely. Při cestě z hotelu do přístavu jsme jeli kolem starý administrativní budovy gubernie s velikánskou věží na jejímž vrcholu byla obligátní komunistická hvězda. Rusko to ale v žádným případě nepřipomíná a bylo to pro mě prostě překvapení. Takže co jsme tam vlastně dělali..


Helsinky se začínají potápět do tmy. Zbytek crew byl v Helsinkách už od rána a trávili tam celý den chozením po městě, já jsem s nima nejel a pustil jsem se do stage 3 instalace Gentoo linuxu pro Amd64. Neúspěšně, měl jsem se na to vysrat a jet s nima.


Jak už víte z minula, do přístavu mě dovezla místní tramvaj číslo 4. Přístav je tu velkej jako kráva a my odjížděli z Katajanokka terminálu. Dobu před nástupem do lodi nás bavila tahle veselá kočička. Pak přišla i nějaká uvaděčka a něco vyprávěla a všichni se hrozně smáli, ale to víte, povídala to finsky.. ;o)


Na lodi se Sandrou. Venkovní teplota -15 stupňů a já vůl si nechal bundu vevnitř.


V trajektu se po dobu plavby odehrála hudební produkce a na parketu se vlnilo celkem dost lidí, na programu byl klasický tanec, takže jsem zažil něco podobnýho jako maturitní ples. Už jsem jel lodí z Holyheadu do Dublinu, ale tohle tam teda neměli a to plavba na ostrovech trvá mnohem dýl..


Po příjezdu na hotel. Na lodi se dá dost výhodně nakoupit alkohol a tak potom vidíte spoustu lidí s vozejkama naládovanejch pivama, vodkou a vším možným. My jsme zakoupili pár lahví likéru Vanna Talinn a jednu z nich prezentujeme s Vincentem na tomhle obrázku. Je to fakt dobrý pití, má to 45% a je to fakt takový příjemný čokoládový pitíčko. No, neptejte se kolik flašek padlo za vejkend ;o)




Z hotelu jsme ještě zašli do klubu Bonnie&Clyde. Tam byl první konflikt s místním estonskou ochrankou, jelikož se nám nedovolili fotit. Nějak jsem nepochopil proč, ale otázky na tohle téma se zdáli bejt nepatřičný a když se ochranka začala nebezpečně stahovat, nechali jsme toho. Tím se dotávám k názvu tohole příspěvku, jelikož Bonnie&Clyde je disco nejtvršího ražení a vydržet v takovym místě je možný jen za dvou podmínek: bejt hodně nalitej (splněno) a přítomnost BFS (big fucking speaker), která má hodně silný basy. Podle reklamky pře klubem měla aparatura 10kW, což mě stačilo a tak se to dalo vydžet. Nicméně můj taneček u repráků se opět nelíbil ochrance a došlo mi, že dělat někde v Estonsku problémy, kde to vůbec neznám, neni dobrej nápad. Nicméně do kolen mě dostala Vincentova hláška "I like the way you rape that speaker" ;o) Říká se, že Španělé jsou velký kaliči. Ano, je to tak, věřte mi.


Vstávačka byla někdy v deset ráno a tak jsem naspal všeho všudy tři hodiny. Šli jsme na snídani, ale jelikož Olümpia je čtyřhvězdičkovej hotel, nešlo o snídani jako spíš o zabijačkový hody. Spousta žrádla na sakra dlouhym pultu a tak jsme se všichni najedli, že nám to stačilo až do večera. Vůbec se mi teda nechtělo, ale nakonec jsme přecejenom vyrazili do Talinu na turistickou obhlídku. Tady jsme kousek od Něvského katedrály s pěknym výhledem na město. Zleva Sandra, Lurdes, Sylvia, já, Šimon a Vincente. Alfredo fotí. Pro zájemce o detailní foto Španělek: blíží se fotka, kde jsou detailně vidět všechny tři ;o)


Za touto branou se skrývá Hollywood klub, kde nakonec skončíme tenhle večer.


Zdejší White house.


Stánek v centru s tradičními estonskými almonds. Mam docela potíž, co je v angličtině almond, je to mandle? Nebo nějakej voříšek? Každopádně je to dobrý!


Tohle je avizovaná tanečnice v restauraci, kam jsme se šli večer najíst. Hustý, všichni do sebe cpou ty kusy masa a najednou se rozsvití a do místnosti vejde tahle Nataša a fakt výborně zatancovala. Pak se zase zhaslo a pokračovalo se ve žraní. Takhle nenadále přišla celkem 3x za dobu, co sme v tom podniku byli.


Relax v bazénu ve 26. patře Olümpie. Je tam i sauna a tělocvična.


Příprava na noční tah, ta věžička sestává z práznejch plechovek skoro 8% piva Koff, který sme výhodně zakoupili na lodi. Během víkendu se nám podařilo vystavět dve věžičky od země do stropu. Teda vystavět, ono to pak dycky spadlo na zem když to bylo moc vysoký...


Hollywood klub. Na rozdíl od Bonnie&Clyde je to housovej klub a tak pro mě podstatně příjemnější muzika. A neprudila tam žádná ochranka hlavně. Za pití se dá platit kreditkou, což mě přišlo cool a nevim jestli to jde u nás..


Tak tohle sem myslel tou detailní fotkou Španělek. Zleva Sylvia, Lurdes a Sandra.


No tak dobře, holt sem vylezl na ten stupínek a dělal tam náký taniny. Rád bych vám připoměl, teda asi je to jasný, že ty fotky jsou s bleskem a jinak je tam docela tma. Takže já jsem moc neviděl, jak ta holka, co tam za mnou vylezla vypadá. A tak sem se docela lek, když jsem viděl s kym sem tam tancoval.. bueeee


Sandra měla v Hollywoodu nápadníka. Tenhle mladík se o ní celej večer pokoušel, dostala jeho telefonní číslo a email, ale byla moc ráda, když už jsme šli domů a vysvobodili jí od něj ;o)


Lurdes a její divokej taneček.


Jak je možno vidět, mam už na hlavě jinou čepici, než můj underground z Londýna. To takhle přišel jeden týpek a prostě si vzal tu mojí a nasadil mi tu jeho. A odešel. Pak jsem ho párkrát ještě zahlíd no a v tu chvíli to bylo takový cool, jenže když jsem přijel v neděli domu, nějak se mi to rozleželo a chtěl bych tu svojí černou čepici zpátky.. smůla.


Spanish crew.


Takhle jsem někdy v pět ráno přišel na pokoj a ve stejný poloze se v deset ráno probudil ;o)



A na závěr dva pohledy na vybavení pokoje v Olümpii.

Teď mě napadla ještě jedna věc, kterou je dobrý o Talinu vědět. Jako v Praze, je třeba dávat bacha na taxikáře. Jenže Estonští taxikáři mají dost dobrou fintu a ta se jemnuje Minimum Fare. Takže minimální poplatek za cestu taxíkem je 100 EEK (estonská koruna = asi 2 Kč) a vůbec nezáleží, jak daleko jedete. Z hotelu do přístavu taxametr napočítá asi 40 EEK, ale jak auto zastaví, bum.. a skočí tam číslo 100. Ptáte se what the fuck is going on there, ale pak vám řidič vysvětlí, že je to minimum fare. A hádejte se.

Nezávislost Estonska

Na 24. února připadají oslavy nezávisloti v Estonsku a tak se v jednom hotelu v Talininu rozhodli udělat celkem fajn nabídku na víkend. Jmenuje se to Hotel Olümpia a bydlení to není špatný - fajn nabídka znamenala za jednu noc pobytu dát 22 euro, což se dalo zkousnout. Celý to vzniklo velice rychle (ve čtvrtek), když tohle Vincente objevil a hned sme to zabookovali a jako že teda jedem.
Takže jak se to seběhlo. Nejdřív se bylo třeba dostat do Helsinek a chytnout noční trajekt do Talininu.


Jel jsem přímo touhle tramvají nočníma Helsinkama. Zdejší čtyřka nekončí na Borech ale v Katajanokka terminálu.


O tenhle nádhernej výhled na noční Helsinky z trajektu jsem vás nemoh ochudit. ;o)


V Talininu jsme byli po půlnoci a na pokoje jsme došli v jednu ráno. Ještě jsme ale stihli produkci v hotelovym klubu Bonnie&Clyde.


Část opevnění staré části města. Dost velká jeho část se zachovala a po určitých úsecích jsou hradby přerušený až takovou věží.


Katedrála Alexandra Něvského.


Vchod do katedrály. Byli jsme se podívat i dovnitř a viděl jsem některý zdejší náboženský praktiky, jako třeba líbání kříže a farářovi ruky, zapalování svíček, kterou bylo možno zakoupit za 2 eura.


Výhled na město.


Centrální katedrála ve středu města. Kostelů a katedrál je v Talininu celkem hodně, tahle má u sebe velký náměstí a je v samém srdci města.


Tohle nevim jak vysvětlit, protože mě se to zdá ten zážitek z toho vidět tenhle dost nepřenositelnej. Pár chlápků sedí kolem stolu jako u rulety, ale pře sebou mají dostihovou dráhu a po ní běhaj maličký modely koníků s jezdcema. Chlápek nahází do mašiny peníze a vsadí si na svýho koně nějakou sumu peněz, pak ty koně normálně oběhnou kolo a kdo vsadil správně, vyhraje peníze ;o) Výjev z jednoho nonstopu uprostřed města.


Tohle jsem vyfotil pro Buchtíka, jelikož jsem si všiml, že u nich na blogu se takový hezký cedulky sbíraj.


Pohodička v hotelovym bazénu ve 26. patře. Zleva Vincente, Sandra, Šimon a já.


Večer jsme vyrazili do klubu Hollywood. Celkem slušnej skoro až přímo houseovej podnik.


Zájemce o víc fotek se Španělkama zatim teda moc neuspokojuju, máte štěstí jenom na Sandru a to v eště velice kvalitních fotkách, že? Zapracuju na tom ale.


Tady nám vedle Sandry přibyla Sylvia a vedle šimona ten v tý červený košili je Alfredo.


Šimon a nějaká vožralka.




Série výhledů na Talinin z našich tří hotelových pokojů v Olümpii.


A páápáá Talinine, je čas jet domů.


Přístav v Helsinkách. Přislo mi to teda jako zajímavá fotka, ale zase tolik zajímavě to nevypadá teda.

Musíte mi odpustit trošku popisnej způsob dnešního vyprávění, ale je to tim, že jsem po víkendu hrozně unavenej a nejsem schopnej moc koncentrovat myšlenky. Ale zejtra se mi snad povede něco víc o víkendu v Talininu napsat, protože to byl fakt pěknej víkend. Počínaje uvedením v Talininu a v klubu Bonnie&Clyde, kde mě ochranka nechtěla nechat fotit, znásilnění 10 kW reprobedny, vystoupení břišní tanečnice když jsme se cpali flákotama masa, taneček v klubu Hollywood, výměna čepic s neznámym Estoncem...
Taky je na fotkách dneska vidět můj vyjímečně vytříbenej smysl pro okamžik, kdy udělat fotku. Vyjímečně špatně podotýkám, nějak se mi nedaří zachytit zajímavý okamžiky a fotim jenom samej bullshit. Naštěstí tu nejsem jedinej kdo má foťák, tak až od ostatních členů Forssa crew stáhnu jejich fotky, bude to lepší! Cherok out.